Bylinkářská historie

Dochované egyptské papyrusy, které pocházejí z období kolem roku 1700 před naší letopočtem uchovávají záznamy, o některých bylinách, které se používaly již kolem roku 4000 př.n.l. při léčení nemocí.

Základy evropské medicíny položil Řek Hippokrates (468 – 377 př.n.l.), kde do tradičního evropského bylinářství začlenil poznatky získané z Asýrie a Indie a rozdělil pohlížení na svět do čtyř elementů: země, vzduch, oheň a voda. Dalším velikánem ve starověku byl Pedanius Dioscorides, který sepsal okolo roku 60 n.l. knihu: De Materia Medica a tato kniha se stala učebnicí po další 1500 let. Řecké lékařské teorie se dostaly do římského impéria okolo r. 100 př.n.l. a zde se praktikovaly až do příchodu Claudiuse Galena (131- 199 n.l.) , který byl dvorním lékařem císaře Marka Aurélia. Galen přepracoval mnohé ze starých Hippokratových myšlenek a jeho knihy se staly uznávanými lékařskými učebnicemi nejen v Římě, ale i u arabských a středověkých lékařů celé Evropy.

Lékařská věda se v jejich počátcích šířila nejvíce při vojenských taženích, kde bylo v armádách dostatek ranhojičů, kteří na dobytých územích zanechávali po sobě své poznatky a zkušenosti s bylinnou léčbou a dále kupci, kteří na svých vozech převáželi byliny i recepty. Jinak bylo cestování značně omezeno. Musíme si uvědomit, že do 19 století byla doprava po Evropě pouze koňmi nebo pěšky. V době od 8. do 13. století se velkou měrou na léčení podílejí mniši, kteří shromažďovali vědění starých Egypťanů, Řeků, Keltů a Germánů v klášterech.  V té době vznikla v klášterech pozoruhodná díla, z kterých čerpané skutečnosti se běžně využívaly ještě v dobách našich babiček a přežívají dodnes.

Použití léčivých rostlin v lékařských tradicích má vysokou hodnotu, protože ještě před 200 lety byly bylinky téměř jediným prostředkem k uzdravení.

Vedle lékařské praxe, existuje v současné době i alternativní medicína, která pracuje s bylinami, a tím se budeme zabývat. Jak vznikalo evropské bylinářství, tak to bylo podobně na každém světadílu, ale vytvářelo jiný samostatný systém. Nejhlubší tradice má v tomto ohledu Čína. Lidé se odpradávna léčili a především v dnešní době se tyto některé léčebné systémy a zkušenosti ze světa přebírají do naší alternativní medicíny. V evropské historii musíme také připomenout různé babky kořenářky, bylináře, vědmy, poustevníky, kováře a katy, kteří neměli lékařské vzdělání a zabývali se léčením poddaných. Jejich léčitelská praxe také přispěla k dochování některých bylinářských receptů, v podobě ústního podání, protože ve většině případu neuměli číst a psát. U šlechty působili takzvaní dvorní ranhojiči a lékaři, kteří již byli vzdělanější a recepty si dokázali poznamenat.

Byliny mají tu výhodu, že si je můžeme při mírnějších akutních i chronických stavech sami bezpečné naordinovat. Připomínám, že v žádném případě alternativní medicína nenahrazuje lékařskou péči, ale může významně pomoc a zlepšit naše zdraví.

Poslední věc v úvodu, kterou si musíme všichni uvědomit. Ani lékařská praxe, ani alternativní medicína nevlastní všelék. Smrt patří k životu a musíme udělat vše, abychom ji co nejvíce oddálili, proto o své zdraví pečujte velice zodpovědně. V tomto seriálu o bylinkách vám nabízíme recepty a drobné rady, jak si své zdraví ochránit a tím si prodloužit život. Jak tyto rady uchopíte a využijete, záleží jenom na vás.

Napsat komentář