Jednotlivé medicinální houby

Agarikus – Agarikus blazei Murrill Žampion mandlový brazilský

Původ je v brazilském deštném pralese a dále se také kultivovaně pěstuje v různých zemích Asie. Používá se nejen jako medicinální houba, ale je oblíbená i v kulinářství.
Houba byla poprvé popsána mykologem Williamem A. Murrillem roce 1945, který s ní vlastně seznámil západní svět. Tento žampion objevil ve vesničce Piedele, což je malá vesnice v horách regionu Sao Paulo v Brazilii kde domorodci houbu nazývali, Houbou slunce. V této oblasti se tamní obyvatelstvo dožívalo překvapivě vysokého věku a bylo ve velice dobrém zdravotním stavu. U původních obyvatel se téměř nevyskytují nádorová onemocnění. Z tohoto důvodu se začal o Agarikus více zajímat v 60. letech Dr. Furamoto, který poslal vzorky Žampionu na laboratorní prozkoumání do Japonska. Od té doby poptávka po této houbě skokově narostla. Agarikus se od mnoha medicinálních hub liší tím, že se nepěstuje na dřevě, ale potřebuje pro svůj růst fermentovanou výživnou půdu a sluníčko, nikoli polostín. Je obchodován za poměrně vysoké ceny.

Používá se:

  • Prevence a doprovodná léčba nádorových onemocnění
  • Prevence rakoviny u vysoce rizikových skupin
  • Léčba alergií a autoimunitních onemocnění
  • Zlepšení střevních funkcí
  • Podpora léčby kožních onemocnění. Regulace krevního tlaku a metabolismu tuků.
  • Regulace úrovně cukru v krvi.
  • Je zejména vhodný pro podporu přirozené obrany organizmu a uplatňuje svoje silné stránky zejména v boji proti rakovině, tak i při infekcích a alergiích.

 

Auricularia – Auricularia polytricha Jidášovo ucho

Původ rozšíření je téměř po celém světě, i v Čechách roste ve volné přírodě.
Jidášovo ucho je považováno za jednu z nejdéle používaných jedlých hub. Vyskytuje se na živých i odumřelých větvích, kmenech i pařezech listnáčů, nejčastěji na starších kmenech černého bezu, u nás roste celoročně, nejvíce od března do listopadu. Je bez výrazné chuti a je to houba s všestranným použitím hlavně čínské kuchyni, tak v léčitelství. Z dochovaných informací byla tato houba uměle pěstována v Číně již před 1500 lety. V současné době se Jidášovo ucho pěstuje především na Taiwanu, ale i jinde hlavně v Asii a můžeme si ho nasbírat i u nás ve volné přírodě.

Používá se:

  • Podpora prokrvení, například při arterioskleróze.
  • Regulace krevního tlaku.
  • Redukce srážení krve, preventivní účinek proti srdečnímu infarktu, mozkové mrtvici a trombóze.
  • Regulace úrovně krevních tuků.
  • Posílení přirozené obranyschopnosti organizmu, imunity.
  • Podpora léčení kožních, slizničních a očních zánětů. Antioxidant.

Použitím Jidášova ucha se mohou zlepšit průtokové vlastnosti krve, aniž by byly přitom napadány cévní stěny.

 

Agarikus bisporus

Pečárka dvouvýtrusá, (běžný druh žampionu prodávaný v obchodech)

Původ rozšíření je Evropa a Severní Amerika, v naší republice roste roztroušeně na dobře pohnojených půdách, na loukách, zahradách, kompostech.
Žampion je jedlá houba, jejíž kultivace je zaznamenána již v polovině 17. století z Francie za vlády Ludvíka XIV. Zásluhu na tom má francouzský botanik Marchant a tehdejší pařížští zahradníci. Z počátku ho pěstovali na záhonech a později v pařeništích zakládaných na koňské mrvě, které původně sloužily pro pěstování melounů. Toto prostředí plně vyhovovalo nejen podhoubí, ale i růstu plodnic. Později se zjistilo, že žampion nepotřebuje ke svému růstu světlo a tak se přistoupilo k pěstování v podzemních prostorech. V této době to byla delikatesa, která byla také náležitě ceněna. V dnešní době jsou výrobny Žampionů plně automatizovány, přičemž největším producentem je USA, Čína, Nizozemsko a Velká Británie. Žampion je součástí mnoha pokrmů a patří také mezi nejvíce produkované jedlé houby na světě, tedy i u nás. Je to houba, která má i vysokou hodnotu z hlediska zdraví. V centru vědeckého zájmu jsou u tohoto žampionu konjugované kyseliny linolové, díky nim je antikarcinogenní potenciál mimořádně vysoký.

Používá se:

  • Doprovodná léčba při rakovině, především střeva, prsu, prostaty.
  • Prevence nádorových onemocnění.
  • Protizánětlivé a protirakovinné účinky na gastrointestinální trakt, zlepšuje stav sliznic a funkci střev.
  • Podpora zdravého hojení ran a prevence nadměrné tvorby jizev, zvláště po operacích očního zákalu.

Agarikus bisporus je medicinální houba, podobně jako známější příbuzný Agaricus blazei Murill. Je potvrzeno, že dokáže modulovat imunitní systém, zabíjet rakovinné buňky, stejně tak mnohé viry, bakterie či houbové plísně. Má též schopnost snižovat hladinu cukrů a tuků v krvi. Disponuje ochrannými účinky proti ztučnění jater. Při užívání se důležité indikátory v krvi normalizují a látková výměna tuků celkově vykazuje zlepšení.

 

Coprinus – Coprinus comatus

Hnojník obecný

Původ rozšíření je především ve střední Evropě. Vyrůstá od června do října na loukách, pastvinách, rumištích, v parcích, zahradách a travnatých okrajích lesa, místy velice hojně. S oblibou se vyskytuje na hnojených stanovištích, plodnice často rostou v malých či velkých skupinách.
Hnojník je jedna z mála medicinálních hub, jejichž léčivé účinky nebyly jako první popsány tradiční čínskou medicínou (TČM), ale byly objeveny v Evropě. Houba je bohatá na bílkoviny a obsahuje mnohé esenciální aminokyseliny a spoustu různých minerálních látek a stopových prvků. Nedoporučuje se kombinovat s alkoholem.

Používá se:

  • Na snížení hladiny cukru v krvi při cukrovce.
  • Zlepšení prokrvování.
  • Podpora trávení.
  • Doprovodná terapie jakéhokoli zhoubného nádoru (sarkomu) pojivové tkáně, kostí, chrupavek a měkkých tkání.
  • Bránění růstu rakovinných buněk u rakoviny prsu.

V Česku se léčí s cukrovkou téměř 900 tisíc lidí. Zásadní prevence u této nemoci je vhodná životospráva a kromě standardní léčby můžeme ještě využít léčebných účinků některých bylin a hub. Z medicinálních hub je nejznámějším pomocníkem, Hnojník obecný. Léčí i příčiny cukrovky a to bez jakýchkoliv vedlejších nežádoucích účinků. Reguluje hladinu cukru v krvi a má i protizánětlivé účinky. Hraje i významnou úlohu jako prevence proti kardiovaskulárním onemocněním, která jsou způsobeny diabetem. Zachovává také buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Navíc zlepšuje chuť k jídlu, krevní oběh a působí proti ateroskleróze (kornatění tepen).

Hnojník se rozmnožuje pomocí černé tekutiny, která obsahuje houbové spory, ta kape z třásní klobouku u starých plodnic do půdy. Tato tekutina se dříve používala jako inkoust na psaní a dala této houbě její německý název Schopftintling.

 

Cordyceps – Cordyceps sinensis

Housenice čínská

Cordyceps siensis roste v nadmořských výškách nad cca 3500 až 6000 metrů a to hlavně v horách Tibetu, nejvíce v čínských provinciích Sichuan, Yunnan atd. Houby se sbírají v období od dubna do srpna. Ve volné přírodě je však již málo k nalezení. Během posledních 25 let poklesl výskyt o 90 %, což samozřejmě zvýšilo její hodnotu na trhu, a proto se tato houba začala pěstovat i uměle, což není vůbec jednoduché.
Housenice čínská je ve své podstatě spojení houby a housenky. Výtrusy houby se uchycují na housence motýla (Thitarodes armoriacanus) a parazitují na ní. Samice motýla nakladou vajíčka a asi po měsíci se vylíhnou z vajíček larvy. V této chvíli, kdy je larva ještě na povrchu země, tak je infikována výtrusy houby. Nakažená housenka se zahrabává a parazitující houba postupně spotřebovává její vnitřní tělesnou hmotu, až vyplní její chitinové tělo. Celý tento cyklus trvá až šest let. V posledním roce houba housenku pomocí mycotoxinů usmrtí. Z hlavy housenky vyrazí zvláštní útvar zvaný stromata. Stromata je místo, kde se postupně vytváří spory, které se rozšiřují do okolí a infikují další larvy.
Poptávka po Cordycepsu je dána hlavně léčivými účinky na lidské zdraví, jeho sílu po tisíce let využívala TČM a tibetská medicína. Již v dávných dobách neuniklo pozornosti tibetských pastýřů yaků, že zvířata spásající trávu v místech výskytu Cordycepsu mají neobvyklou sílu a vitalitu a jsou mimořádně plodná. Proto se začal Cordyceps využívát jako ceněné léčivo. Jeho účinky jsou písemně doloženy již v roku 620 n. l. za vlády dynastie Tchang (618 – 907), kdy dostává lékařské vzdělání v Číně již vyhraněnou podobu. V roce 642 byla založena Velká lékařská škola (Tchaj-i-šu), to byla statní instituce, která vychovávala adepty ve čtyřech hlavních oborech: všeobecné medicíně, akupunktuře, masážích, zaříkávání. Studium jednotlivých specializací trvalo tři až sedm let. Tato škola navazovala na doby ještě rannějších a to podle historických záznamů již existovala také státní výuka lékařů v roce 443 n. l. v tehdejším státě Sung. Cordycepsem se léčili plicní, ledvinové a srdeční choroby, používal se na podporu líbida, hojení ran, vyčerpaného organizmu a třeba i proti škytavce.
Západnímu světu byl Cordyceps představen na mykologické konferenci v Paříži v roku 1726. V této době ještě neměl nikdo v západním světě ani ponětí o léčivých účincích Housenice. Výrazná změna nastala v roce 1964, kdy byl Cordyceps sinensis oficiálně zapsán mezi rostlinná léčiva do čínské farmakologie a stal se jednou z nejcennějších a nevyhledávanějších medicinálních hub.

Používá se:

  • Podpora fyzického i duševního výkonu a zkrácení fází regenerace.
  • Zvýšení výkonnosti a odolnosti proti stresu.
  • Posílení imunitního systému.
  • Regulace plodnosti a sexuálních dysfunkčních poruch a podpora líbida.
  • Vyjasnění nálady pro všední den.
  • Regulace srdečních a plicních funkcí.
  • Podpora funkce ledvin a štítné žlázy.
  • Regenerace svalů.

Jelikož docházelo k drancování přírodního Cordycepsu, jehož poptávka po něm raketově rostla, tak čínská vláda dotovala výzkum, jak tuto houbu kultivovat. Teprve v roce 2001 se podařilo identifikovat a izolovat kmen CS – 4 (paecilomyces hepialy) a od roku 2005 se prodává pod označením CS – 4. Je důležité, že právě tento kmen obsahuje stejně účinné látky jako přírodní Cordyceps. Jelikož Cordyceps používáme také pro zlepšení kondice, protože je stejně silný jako hormonální kortikoidy, tak aby nedocházelo k narušení spánku, neužíváme ho pozdě večer. Syntetické kortikoidy, jak známo, mají celou řadu negativních vedlejších účinků a hlavně neléčí příčinu, ale pouze potlačují příznaky. Cordyceps je bez vedlejších nežádoucích účinků na lidské zdraví, další jeho velkou předností je, že ho můžeme užívat dlouhodobě a to bez rozdílu pohlaví a věku.

 

Coriolus – Coriolus versicolor

Outkovka pestrá

Původ rozšíření je téměř po celém světě i v Čechách.
Coriolus se po staletí používá v tradiční čínské medicíně a je znám i v léčitelství Jižní Ameriky. V Evropě bylo jeho využití prozatím méně rozšířeno, než jinde ve světě, ale poslední dobou nezadržitelně vzrůstá, což se projevuje i u nás. U této houby to je velice pozitivní trend a má svá opodstatnění. Coriolus je velmi účinný při infekcích způsobených viry nebo bakteriemi, kandidózách a také jako doprovodná léčba nádorových onemocnění. Coriolus versicolor obsahuje různé léčivé látky mj. i PSK, což je krestin, to je jeden za dvou polysacharidů, který je v Coriolusu obsažen. Ten byl poprvé oficiálně použit v roce 1987 v Japonsku k léčbě rakoviny, jako uznávané léčivo. Krestin se v Asii používá k léčbě jaterních chorob, zvýšené imunomodulaci a slouží jako prevence rakoviny jater. Potlačuje růst určitých rakovinných buněk a zároveň podporuje imunitu. Působí také na nádory prsu, střev, plic a melanom. Působení krestinu se zvyšuje v kombinaci s ozařováním a chemoterapií.

Používá se:

  • Jako doplňková terapie rakoviny a prevence rakoviny.
  • Zlepšení snášenlivosti chemoterapie a radioterapie a tlumí vedlejší negativní projevy.
  • Proti virovým a bakteriálním nemocem, zvyšuje obranyschopnost organizmu.
  • Při léčbě plísňových onemocnění.
  • Při napadení parazity.
  • Dodává energii a léčí únavové stavy.
  • Při oslabených jaterních funkcí např. při hepatitidě.
  • Regeneruje sliznice např. chronické urologické záněty.

Coriolus obsahuje látky stimulující imunitu a látky proti infekcím a nádorovým onemocněním, tak například v Koreji doplňuje Coriolus klasickou medicínskou léčbu u 70 procent všech pacientů léčených na rakovinu.

 

Enoki – flammulina velutipes

Penízovka sametonohá

Je velmi známá jedlá houba hlavně v Číně, Koreji a Japonsku. Roste v trsech na kmenech, u kořenů a pařezech, v chladnějším období na podzim a v zimě. Houba je kultivována hlavně v Asii. V historii byla Enoki používána hlavně Egypťana a Číňany. V Egyptě byla považována za houbu nesmrtelnosti a vyhrazena jenom faraonům. Zrovna tak v Číně byla za houbu, která prodlužuje život a sloužila jenom pro potřeby císařského dvora.
Enoki obsahuje nespočet účinných látek jako, vitamíny, minerály, polysacharidy – beta glukany, antioxidační polyfenoly a isoflanony, např. genistein, adenisin, terpeny, steroidy, sfingosin cerebrosid aj.

Používá se:

  • Stimulace imunitního systému.
  • Doplňková terapie při léčbě rakoviny, metastází, nádory.
  • Podpora při chemoterapii a ozařování.
  • Podpora kardiovaskulárního systému.
  • Při diabetu regulace úrovně krevních cukrů.

Enoki se dále používá na alergické reakce, ekzémy, má antioxidační účinky, hepatoprotektivní účinky, zlepšení mentálních funkcí, jako nespavosti. Má protizánětlivé účinky s působností na akné, Crohnovu chorobu, žaludeční vředy, Helicobacter pyroli. Má trombolytické účinky, upravuje cholesterol, hypertenze, zlepšuje funkci slinivky, záněty, bělotok. Posiluje mozkové funkce.

 

Chaga – inonotus obliguus

Rezavec šikmý

Chaga – Čaga je dřevokazná houba z čeledi kožkovitých. Roste nejčastěji na břízách, méně často také na dalších listnatých stromech v severní Evropě, Rusku a dále v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky. Ve východní Asii v severních oblastech Číny se používání Čagy datuje od nepaměti a odtud také pochází první zmínky o její léčivosti. Dále se pak její používání rozšířilo na západ do oblasti Sibiře a na Ural, kde se Čaga denně popíjela jako čaj. V tradiční medicíně v Rusku se využívá doloženě od 16. století. Vědci zjistili, že v těchto oblastech byl mezi obyvateli velmi nízký výskyt rakoviny a nemoci žaludku se tam prakticky nevyskytovaly. Mnoho lidí v těchto sibiřských oblastech, kteří pili Čagu denně a často se dožívali věku kolem 100 let.
Nejúčinnější Čaga je z oblastí, kde v zimě klesá teplota pod -45 stupňů C a kde jsou extrémní výkyvy teplot. Houby, které rostou dostatečně dlouho, nejkvalitnější jsou ve 25 letech stáří, tedy nejvhodnější pro zpracování, mohou v optimálních podmínkách vážit i přes 10 kg. Jelikož Čaga roste ve výšce 2,5 až 7,5 metrů nad zemí, její sběr je poměrně náročný, provádí se od července do listopadu.

Používá se:

  • Zánětlivá, vředová a onkologická onemocnění zažívacího traktu, jazyka a dutiny ústní, počínaje tlustým střevem a konečníkem konče.
  • Při nemocech srdce a oběhového systému.
  • Nemoci a poruchy lymfatického systému.
  • Při posílení funkce ledvin.
  • Snižuje hladinu krevního cukru.
  • Silně působí jako imunostimulátor, imunomodulátor a antioxidant.

Při onemocnění kůže, včetně bércových vředů, psoriázy, melanomu kůže. Svým komplexním působením detoxikuje organizmus. Mírní nepříjemné účinky chemoterapie, jako je ztráta chuti k jídlu, nevolnost, bolesti.

V tradičním ruském lidovém léčitelství se Čaga používala na žaludeční potíže, zánět žaludku, dvanácterníku, žaludeční vředy, zánět střev, při onemocnění jater, jako doplněk při léčení lupénky, posílení imunity a elixír na prodloužení života. V současné době je Čaga v popředí zájmu vědců, protože vykazuje potencionální protirakovinné účinky s možností zastavení růstu rakovinných buněk.

 

Hericium – Hericium erinaceus

Korálovec ježatý (lví hříva)

Původ rozšíření je téměř po celém světě, zejména v jihovýchodní Asii. V Evropě se vyskytuje poměrně vzácně a velice ojediněle a vzácně i u nás.
V tradiční čínské medicíně je korálovec ceněn po staletí pro své regulující účinky na lidské tělo a psychiku. Je to houba poměrně vzácná, která svým tvarem připomíná mořský korál. Roste od července do října na poraněných místech živých nebo odumřelých listnatých stromů, především na tvrdém dřevě dubů a buků. Není to houba klasického vzhledu s kloboukem a třeněm, ale má kulovitý tvar a místo obvyklejších lupenů se vyznačuje kaskádovitě uspořádanými zubovitými ostny, ze kterých se uvolňují bílé výtrusy. Díky svému jemnému aromatu je zvláště v Asii ceněnou delikatesou. Její kultivace začala v padesátých letech 20. století v Šanghaji, protože je kultivace velmi náročná, v západních zemích se s ní začalo teprve v posledním desetiletí. Všechny látky, které obsahuje, jsou již dnes důkladně prozkoumány a vědecky potvrzeny.

Používá se:

  • Regulace žaludečních a střevních problémů zejména při zánětech.
  • Prevence nádorových onemocnění, zvláště rakoviny žaludku, střev, jícnu a kůže.
  • Doplňková terapie u nervových onemocnění.
  • Zklidnění při úzkosti, vnitřním neklidu a depresích.
  • Při poruchách spánku. Posílení imunitního systému.

Korálovec ježatý zlepšuje nejen paměť a náladu, ale pomáhá přivést organizmus narušený stresem a nezdravým způsobem života opět do přirozené a zdravé rovnováhy. Zrychluje regeneraci mozku, proto je vhodný jako doplňková léčba při Alzheimeru, Parkinsonu, autizmu, demenci a po mozkové mrtvici.

 

Maitake – Grifola frondosa

Trsnatec lupenitý

Původ, východní Asie, Čína a severovýchodní Japonsko, východní Kanada a Severní Amerika a Evropa, kde roste na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů. Je kultivována v mnoha zemích.
Maitake je dřevokazná obří houba a v legendách se praví, že sběrači hub v Japonsku předváděli přímo euforické tance, když našli houbu Maitake. Byla odpradávna považována pro své léčivé účinky za velmi hodnotnou a oblíbenou i v kuchyni. S její kultivací se začalo teprve v osmdesátých letech 20. století. Do té doby byl člověk odkázán na sběr v lesích, a protože se vyskytuje řídce, tak záleželo i na štěstí při sběru, i dnes patří mezi nejoblíbenější jedlé houby vůbec.
Trsnatec lupenitý je houba z čeledi vějířovcovitých, která běžně vyrůstá u kmene dubu. Její plodnice rostou v trsech, které se skládají z velkého množství klobouků, které mají jen velmi malé nožky. Kloboučky jsou poměrně malé, šedohnědé barvy. Dužina je bílá a velmi málo vláknitá. Na spodní straně klobouku jsou rourky. Celková hmota shluku plodnic může měřit i více než 100 cm a vážit několik desítek kilogramů.
Trstnatec je velmi populární v Korei, Číně a v Japonsku, kde jí říkají Maitake, to znamená tančící houba. Zde se trsnatec také pěstuje. Roste na pytlích naplněných pilinami v halách, kde mají speciálně upravené podmínky. V těchto zemích se trsnatec lupenitý používá i v rámci TČM. První zmínky o něm nalezneme ve staré lékařské knize Shen Nong Ben Cao Jing, která vznikala pravděpodobně od roku 200 p. n. l. a byla dokončena kolem roku 200 n. l. Verš v této knize říká, že Keisho, jeden typ léku vyrobený z trsnatce lupenitého, se často používá na zlepšení funkce sleziny a žaludku a k léčbě hemeroidů, dále k uklidnění mysli. V této knize existuje celá řada dalších veršů o léčebných prostředcích a kůrách, které obsahují trsnatec lupenitý a mají zlepšovat imunitu a zachovávat udržování stálosti vnitřního prostředí organizmu jako je teplota, pH, koncentrace iontů atd. Pro západní kultury ji poprvé popsal až v roce 1785 skotský mykolog James J. Dickson.
Mezi aktivní látky trsnatce lupenitého patří především komplexní polysacharidy, z nich je nejvýznamnější beta-D-glukan, který upoutal zraky mnoha výzkumníků, kteří jej studují v kontextu s léčbou rakoviny a HIV infekce.

Používá se:

  • Doplňková terapie pro diabetes typu II.
  • Posílení imunitního systému.
  • Prevence a doprovodná léčba rakoviny prsu, plic, jater, slinivky břišní a prostaty.
  • Zlepšení snášenlivosti ozařování a chemoterapie.
  • Podpora kosterního systému při osteroporóze.
  • Regulace váhy a krevního tlaku.
  • Prevence metabolického syndromu.
  • Zlepšení obranyschopnosti proti virům.

Maitake může snižovat ukládání tuků a tímto způsobem podporovat redukci váhy. Současně působí na úpravu diabetu a mírně snižuje krevní tlak, čímž se stává důležitým pomocníkem při zvládnutí metabolického syndromu.

 

Pleurotus – Pleurotus ostreatus

Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná je široce rozšířená dřevokazná houba, která původně pochází z jižní Asie, ale dnes ji najdeme téměř po celém světě v mírném pásmu i v subtropických lesích. Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. Je velmi podobná hlívě plicní, ta je však světlejší barvy a roste na podobných stromech, avšak od jara do podzimu.
V roce 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výsledky prvních pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly asijské země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V nás se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964/1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu liehovarov a konzervární LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a na dalších místech. Velký boom průmyslového pěstování nastal po roce 1982, kdy byly v tehdejším Československu zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však díky dovozu začala výroba stagnovat. Celosvětově je po žampionech a Šiitake třetí nejdůležitější pěstovanou houbou, ročně se jí vypěstuje kolem 2,5 milionu tun.

Používá se:

  • Preventivní účiny proti rakovině a pomoc při její léčbě.
  • Má antioxidační a antibakteriální vlastnosti.
  • Upravuje krevní tlak a tím eliminuje i nepříjemný vysoký oční tlak, který je častým projevem u lidí trpících cukrovkou.
  • Snižuje hladinu tuku v krvi, včetně cholesterolu a cukru.
  • Je vhodná pro diabetiky i bezlepkovou dietu, upravuje peristaltiku střev a harmonizuje trávicí trakt.
  • Posiluje imunitní systém a pomáhá předcházet infekčním chorobám.
  • Uvolňuje ztuhlost kostí, svalů, a šlach hlavně u starších lidí.
  • Podpora při redukci váhy.
  • Pomáhá léčit křečové žíly a zlepšuje funkci cévního systému.

O Hlívě ústřičné lze říci, že je ještě před Žampionem a houbou Shiitake považována jako jedna z nejdůležitějších jedlých hub na světě. Hlíva však není považována pouze za mimořádně zdravou součást vyvážené stravy, ale dostala i uznání ve skupině medicinálních hub. Vykazuje se vysokým obsahem bílkovin, vlákniny, minerálů a vitamínů. Nápadně působí ve spektru vitálních látek vitamíny skupiny B, dále vitamíny C a D a kyselinou listovou. Vitamíny skupiny B jsou důležité pro získání tělesné energie a pro zdravou funkci nervových a svalových buněk.

 

Polyporus – Polyporus umbellatus

Choroš oříš

Původ Choroše jsou mírné klimatické oblasti Evropy a Asie, vyskytuje se i u nás.
Jde spíše o teplomilný druh rozšířený v pahorkatině na kyselých půdách s tím, že se vzácně může objevit i na teplých místech v horách. Roste ze zanořeného či částečně zanořeného dřeva jako jsou kořeny nebo paty kmenů a preferuje dřevo dubů, objevuje se i na bucích a habrech, méně často na jiných listnáčích, velmi vzácně na jehličnanech. Houba roste z podzemního sklerocia a na lokalitě vytrvává až desítky let. Houba roste od června do srpna, méně v září, ojediněle i v říjnu. Roste v mírném pásu severní polokoule. Plodnice je až 50 cm široká složená z 1 až 4 cm malých kloboučků. Choroš oříš je v české republice vzácný.
Jako přírodní antibiotikum se Choroš používá dle dostupných pramenů v TČM již více než 1000 let. Jeho silný antibakteriální účinek se osvědčuje při dezinfekci ran a v celkovém posílení organizmu.

Používá se:

  • Podpora odvodnění a průtoku lymfy.
  • Regulace krevního tlaku.
  • Zlepšení růstu vlasů a struktury kůže.
  • Podpora při prevenci a léčbě rakoviny zvláště u výskytu nádorů močového měchýře.
  • Podpora imunitního systému.

Atibakteriální půsnobení + Staphylococcus aureus, dobré výsledky byly též zaznamenány v kombinaci s houbami Poria a Coriolus při boji s močopohlavní chlamýdií trachomatis. Diuretické působení u otoků a obtížného močení bez vylučování draslíku. Často také bývá zmiňován jako přírodní prostředek pro prevenci ledvinových kamenů. Odvádí vodu a odfiltrovává vlhkost – potíže s vylučováním moči, vykapáváním moči, vodnaté otoky, průjmy, výtoky. Lze ho uplatnit u všech syndromů, kde hlavní patogenezí je stagnace škodlivé vlhkosti a tekutin. Podpora imunity – dle TČM (tradiční čínské medicíny) choroš oříš při dlouhodobém používání činí tělo lehkým (doplňuje energii) a pomáhá odolávat starobě. Při žloutence, kapavce, beri-beri (nedostatek vitamínu B) – tradiční použití, jen pomocně.

Pro léčivé účinky se nepoužívají plodnice této houby, ale hmota podhoubí, mycelium, které je uloženo pod povrchem země a je hustě spletené – tzv. sklerotium. V něm jsou obsaženy důležité léčivé látky ve zvlášť vysoké koncentraci.

 

Reishi – Ganoderma lucidum

Lesklokorka lesklá

Reshi (čti Reiši) je dřevokazná houba ze skupiny chorošovitých. Reshi vyrůstá na kmenech nebo pařezech většinou odumřelých stromů a vytváří v dospělosti 6 – 12 cm polokruhové plodnice, které jsou pokryté lakovou vrstvou světložluté, purpurové až tmavohnědé barvy. Vůně dužniny působí zatuchle.
Staré čínské spisy již z doby před 4000 lety se zmiňují o této houbě jako o léku. Houba byla tak vzácná, pokládána za výjimečně léčivou, že ve starověké Číně byla vyhrazena pouze císařské rodině, ten kdo ji nalezl, musel odevzdat Reshi u císařského dvora. Zatajení a neodevzdání se trestalo smrtí. U Taoistů byla jedním z předních přírodních přípravků při hledání elixíru nesmrtelnosti. Podle čínské tradice byla často nazývána „Božská houba nesmrtelnosti“. Číňané dodnes považují Reishi za cennější než Žen šen. Reishi můžeme postavit v léčivosti jako královnu na první místo. V Evropě se tato její léčivá síla doceňuje posledních asi 30 let.

Používá se:

  • Má pozitivní účinek na srdce a oběhovou soustavu, reguluje krevní tlak.
  • Posiluje imunitu.
  • Doprovodná léčba rakoviny (rakovina tlustého střeva, prostaty, prsu, plic, vaječníků, děložního čípku, leukémie).
  • Podpora tělesné konstituce, brání vyčerpání.
  • Má účinky proti stárnutí.
  • Arterioskleróza, mozková mrtvice, infarkt, Parkinsonova choroba, epilepsie, stařecká neduživost, mentální poruchy, deprese, schizofrenie.
  • Výrazně pomáhá při alergiích, obnovuje funkci slinivky, snižuje hladinu cukru v krvi, uvolňuje blokaci cév.
  • Obnovuje správnou funkci buněk, užívá se jako prevence a podpůrná léčba při nádorových onemocněních všeho druhu, dodává minerály, vitamíny a živiny, vyrovnává tlak, okysličuje krev, působí na mozkové tonikum, harmonizuje celý imunitní systém, silně detoxikuje organizmus tím, že odstraňuje toxiny z buněk, stabilizuje emoce a opravuje poškozené nervové buňky, zvyšuje odolnost vůči stresu, čistí cévy a rozpouští usazeniny.

Používání u lidí, kteří mají špatnou srážlivost krve se Reshi doporučuje jenom s opatrností, dávky brát menší, než je uvedeno a současně se snažit vypozorovat, jak se to na našem organizmu bude projevovat.

Tato houba se dováží z několika zemí Asie pod různými názvy. Japonský název RESHI je jeden z neznámějších obchodních názvů, korejský název YEONG JI, čínský název LING ZHI, vietnamský název NAM LINH CHI, dováží se i z Taiwanu a několika dalších zemí, samozřejmě v rozmezí různých cen. Kvalita je také různá, a nutno podotknout, že všechna Reishi pochází z pěstíren. Velice vzácně se vyskytuje v přírodě v listnatých lesích naší vlasti, což specializovaní mykologové potvrdí. V malém množství se také pěstuje v České republice.

Můžeme si z Reishi připravit doma:

„Elixír dlouhého života“ jeho výroba
Víme, že některé léčivé složky z Reishi jsou rozpustné v lihu a ostatní ve vodě, tak je musíme i takto z houby uvolnit. Po uvolnění těchto látek oba získané koncentráty smícháme a tak utvoříme univerzální lék na dlouhověkost.
První složka: je tvořena látkami, které působí protinádorově, protizánětlivě a antialergicky a dalšími léčebnými látkami, které jsou rozpustné v destilátu. Ideální je 50 % pálenka, pokud ji nemáme, tak postačí 40 % vodka. Do litrové sklenice vložíme Reshi v množství 50 g, kterou nadrtíme na kousky nebo ji máme nakrájenou na jemné plátky a zalijeme jedním litrem destilátem. Uzavřeme a necháme luhovat při pokojové teplotě, na tmavém místě, po dobu 4 – 6 týdnů. Destilát se zbarví dohněda. Po ukončení této první akce vše přecedíme tak, abychom obdrželi čistý hnědý destilát.
Druhá složka: je tvořena vyluhovanou a vymačkanou houbou vyjmutou z destilátu. Tu vložíme do hrnce a zalijeme 0,5 litrem vody a vaříme 2 hod. tak, aby se nám voda nevyvařila, musíme kontrolovat a případně trochu dolít, aby při ukončení akce bylo v hrnku asi 0,3 l vývaru. Houby scedíme, vývar si dáme stranou a akci znovu opakujeme, to znamená, že houby zalijeme opět 0,5 litrem vody, ale stačí již vařit jenom 1 hodinu. Opět scedíme, vývar uchováme a houby již vyhodíme. Oba vývary smícháme a dále vyvařujeme na prudkém ohni tak dlouho, abychom získaly z obou vývarů asi 0,5 litrů. Necháme vychladnout a potom tento vodný vývar můžeme smíchat s lihovým destilátem. Výsledná tinktura obsahuje ty nejdůležitější léčebné složky z Reshi, které se uvolnily do lihu a vody. Líh provede konzervaci a uchová extrakt po několik let.
Užívání a dávkování smíchaných složek (první složka 1 litr (destilát)+ druhá složka 0,5 litru (vývar)
Při preventivním užívání na povzbuzení imunity a jako protinádorová prevence se doporučuje 2 čajové lžičky extrátu 2 až 3 x denně. Tímto způsobem pokračujeme každý den po dobu, 3 až 9 měsíců, potom uděláme přestávku na 3 měsíce. Je prokázáno, že Reishi je pro dlouhodobé užívání vhodná a nemá žádné vedlejší účinky. Smícháním obou složek dostaneme 1,5 litru což je jedna PET lahev. Když začneme užívat, vyplatí se založit nové výluhy.

Čaj
Hrstku (cca 3 – 5 g) sušené Reishi namočíme na ½ hodiny do litru vody a potom vaříme půl hodiny na mírném ohni. Scedíme a můžeme přisladit medem nebo cukrem, protože čaj má hořkou chuť. Popíjíme celý den jako relaxační čaj na povzbuzení imunity. V dnešní době snad už nikdo nepoužívá hliníkové nádobí, tomu se určitě vyhněte. Houbu z takto připravovaného čaje můžeme použít několikrát. Čaj pijeme vlažný.
Používání Reishi není zrovna levná záležitost a protože v čaji využijeme jenom polovinu rozpustných léčivých složek, které jsou rozpustné ve vodě, ta druhá polovina rozpustná v lihu se v čaji neuvolní, tak příprava čaje je jenom na Vašem zvážení. V Asii se to však pije velmi často.

Lihový výluh
Připravíme si ho stejně jako u Elixíru dlouhého života v první složce, kde je to popsáno, ale opět nevyužijeme celou léčivou složku Reschi. Opět ta polovina rozpustná ve vodě se v lihu neuvolní. Užíváme 2 kávové lžičky 2 až 3 x denně.

Vinný výluh z Reishi
Ten už je o něco lepší na léčivost, než čaj, anebo samostatný lihový výluh. Jedná se o tradiční asijskou recepturu. Vezmeme litr nejlépe rýžového vína, nebo suchého červeného vína a do něho dáme luhovat 30 g Reishi. Po 14 dnech můžeme užívat 2 až 3 x denně 2 kávové lžičky, po dobu 3 až 9 měsíců. Po dobu užívání můžeme Reishi ve víně ponechat. Samozřejmě 1 litrová lahev nám nestačí na delší užívání. Když je víno s Reishi po 14 dnech připraveno k užívání, tak hned začneme užívat, při delším skladování se může stát, že víno rádo zoctovatí, potom to je bohužel na vylití.

Pokud budeme Reishi používat k preventivním účelům, stačí použít 1 – 2 kávové lžičky elixíru 2 – 3 x denně dlouhodobě, s přestávkou jak je uvedeno v odstavci, užívání a dávkování.

Při léčení rakoviny, nebo jiné nemoci, zvýšíme dávku Reishi na dvojnásobné množství. U rakoviny používáme Reishi jako doplňkovou metodu souběžně s jinými léčebnými prostředky. Po vyléčení nemoci pokračujeme dále v užívání Reishi preventivním způsobem s příslušnými přestávkami.

 

Shiitake – Lentinula edodes

Houževnatec jedlý

Shiitake patří spolu se žampióny k celosvětově nejoblíbenějším a nejpoužívanějším houbám. Jde o nenápadnou houbu s hnědým kloboukem, která není na pohled nijak výrazná. Je to dřevokazná lupenatá houba, která se nejčastěji pěstuje v Japonsku na kmíncích stromů rodu Pasania, které jsou podobné mladým dubům. Polena leží jedno vedle druhého v lese na mýtině a u dřevokazné Shiitake se používají jako živná půda. Jejich jméno v čínštině, vietnamštině a thajštině znamená, voňavé houby, což ji upřednostňuje v kuchyni. Pochází pravděpodobně z Číny, ale rozšířila se záhy do Japonska. Její původ je výhradně z Asie a u nás ji v přírodě nenajdete. Naproti tomu je však kultivována téměř po celém světě.
První zmínky o Shiitake nacházíme ve spisech TČM již před 2000 lety a o její kultivaci již kolem roku 1000 n. l. To dokládá její vysokou léčivou hodnotu, která se této houbě přisuzuje a je označována za královnu mezi houbami. Dříve i dnes je důležitým prostředkem pro podporu zdraví a společně s hlívou ústřičnou a žampionem, patří v našich krajích k nežádanějším jedlým houbám.

Používá se:

  • Aktivace imunitního systému v případě bakteriální a virové infekce.
  • Silně snižuje hladinu cholesterolu a také snižuje tlak krve.
  • Mírnění potíží při osteoporóze a revmatických onemocněních.
  • Podpůrná léčba při nádorových onemocněních trávicích orgánů a jater, posiluje tvorbu střevní flóry.
  • Potlačení kandidózy, prevence nachlazení, únavy.
  • Podpůrná léčba u HIV, podpora u alergií.
  • Tato houba vykazuje výrazně silnou protinádorovou a protivirovou aktivitu.
  • Zvyšuje imunitní systém organismu.

Obsahuje sacharidovou složku lentinan, která podporuje tvorbu lymfocyt a jiných částic imunitního systému. Značně snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi, krevní tlak, má silné protisklerotické účinky. Také pomáhá tlumit nejrůznější příznaky alergií. Podporuje potenci, posiluje činnost žlučníku, jater, slinivky. S úspěchem lze houževnatec využít i k čištění organismu.