Propolis

Název propolis vznikl z řeckých slov „pro – před“ a „polis – město“. Po spojení těchto slov si můžeme představit, že se jedná o předměstí nebo a jakousi představbu, která má bránit nepovolaným, aby vstoupili do včelího města. Je to v podstatě tmel, který včely používají na ucpávání děr v úlu, nebo případně ubodají a jím ho obalí a tak zazdí živočicha, který do úlu násilně vnikl, jako například myš. Tato látka je známa od té doby, kdy člověk zjistil, že včely může využít na odběr medu i vosku. Šamani a léčitelé přidávali propolis do různých mastí a léků již od starověku. Jednou z prvních zmínek o propolisu v doložených zápisech najdeme v díle významného řeckého filozofa Aristotela (384 př.n.l. – 322 př.n.l.), který si zhotovil již v tehdejší době průsvitný úl, aby mohl studovat život včel. Získané poznatky pak přenášel do života sociálního společenství lidí. Písemně dokladoval propolis také Marcus Terentius Varro (116 př.n.l. – 27 př.n.l.) , který si všiml, že včely používají propolis na ochranu úlu jako těsnění a před cizími živočichy. Dalšími kdo zkoumali včelí produkty a znali jejich široké možnosti, byli v počátku našeho letopočtu Plinius a Dioskorides a další. Středověký lékař Ali Ibn Síná známý pod jménem Avicena (980 – 1037) ve svém medicínském díle rozlišuje dva druhy vosku, jeden jako čistý vosk, ze kterého včely staví plásty na odchov mladých a na ukládání medu. Druhý jako černý vosk, kterým je jednoznačně propolis a má tu vlastnost, že vytahuje z těla hroty šípů a trny, protože zjemňuje a změkčuje pokožku, má mírně čistící účinky a má vynikající schopnosti zabíjet chorobotvorné mikroby. O propolis se také zmiňuje gruzínská lidová medicína z 12. – 15. století. např. při ošetření zubního kazu a zápalech ústní dutiny. V Arábii se propolis používal na obdobné nemoci smíchaný s olivovým olejem. Propolis je znám i z tažení Napoleona k ošetření ran z boje používaný vojenskými felčary a z Ruska, kde je oficiálně uznaným léčebným prostředkem.  Různí léčitelé odnepaměti používali propolis na různá kožní onemocnění, malé ranky a rány, které se dlouho nehojí, vředy na kůži, odstranění kuřího oka, ale i na vředy v žaludku a dvanácterníku, gynekologická onemocnění zápalového charakteru, hemeroidy, rýmu, chřipku, tuberkulózu plic.

Propolis se také dočkal novodobého výzkumu a na jeho základě byla objevena široká škála jeho dalších léčivých vlastností, které stojí u něho určitě za pozornost. Před několika desetiletími, se tak nastartovala novověká historie propolisu a tím vznikla i určitá módní vlna v jeho používání. Propolis se aplikuje v některých případech, kde žádné osvědčené lékařské prostředky nepomáhají.

Propolis se také používá ve veterinárním lékařství a má i technické využití ve výrobě laků určených na povrchovou úpravu hudebních strunných nástrojů. Například u proslulých Stradivárek byla povrchová úprava tvořena lakem z propolisu s přidáním dračí krve, což je načervenalá živice z plodů tzv. dračí palmy, ale přesné složení laků a jeho přísad bylo přísně tajeno. Propolisový lak se také používá na povrchovou úpravu různých dřevořezeb a dokonce v Gruzii již 500 lety byl používán na dětské hračky. V dávné minulosti byl znám také kněžím ve starém Egyptě, kteří propolis používali při léčení a balzamování zesnulých.

Získávání propolisu

Každý včelař se v tom dobře vyzná a ve většině případů se tím ani nezabývá, protože je mu propolis spíše na obtíž. Musí se od něho čistit rámky a celý úl, aby se v něm nedrželi roztoči. Pokud se nám podaří od včelaře získat seškrábaný propolis, tak ho musíme pročistit, protože obsahu také části vosku a nečistot. Seškrabaný propolis rozdrtíme a vložíme do teplé vody 60 – 80 °C a asi 10 minut se snažíme všechny hrudky rozmíchat a rozpustit. Na hladině se vytvoří povlak z vosku, který po vychladnutí odebereme a špinavou vodu slijeme. Usazenou kaši u dna scedíme přes čistou látku a usušíme. V případě, že nám čistota propolisu ještě nevyhovuje, celý proces opakujeme. Usušený, vody zbavený propolis rozdrtíme na malé kousky a použijeme.

Propolisová tinktura

Je to v podstatě lihový extrakt, jehož výroba je velmi jednoduchá. Vyčištěný, rozdrcený propolis zalijeme 80 % lihem (konzumní líh 80 % se dá sehnat na internetu, pokud ho seženeme více procentní, je to ještě lepší). Na 100 g propolisu je potřeba asi 120 ml lihu a ve skleničce propolis zalijeme tak, aby byl v lihu ponořen. Ponecháme ho týden až 14 dní a denně zatřepeme, tím urychlíme rozpouštění. Až se propolis rozpustí, tak čirý roztok slijeme případně přes textilní filtr nebo vatu. Pokud máme propolis v čisté formě, tak nemusíme filtrovat. Tím dostaneme vysoce koncentrovaný roztok propolisu. Vznikne nám čirá, rubínově červenohnědá tekutina.

Propolisová emulze

Dávka, která nám vznikne z výroby předchozí propolisové tinktury, tj. cca 200 ml, doplníme destilovanou vodou do litru a dostaneme propolisovou emulzi. Ta však již není čirá, ale mléčně se zakalí. Obvyklé dávkování pro vnitřní použití je, 3 x denně polévková lžíce emulze, kterou zapijeme vodou nebo čajem.

Pokud budeme tuto emulzi používat jako nosní kapky a budeme mít pocit nepříjemného pálení, ta si můžeme emulzi ještě více zředit destičkou. Dále se emulze používá jako kloktadlo.

Propolisová emulze se používá hlavně při léčení infekčních chorob.

Propolisová mast

Při výrobě propolisové masti musíme dbát na to, aby se nám propolis homogenně spojil se základem, který použijeme, což je buď sádlo, nebo čistá vazelína z lékárny. Můžeme použít propolis ve formě prášku, který si nameleme na kávovém mlýnku, nebo použijeme propolisovou tinkturu, která se jeví jako vhodnější. Množství, které do základu přidáme, je takové, kolika procentní mast si chceme vyrobit. Podobně si můžeme vylepšit i hotovou mast, která je předem vyrobena na různá onemocnění již z lékárny. Při výrobě masti přidáváme propolis do mírně zahřátého rozpuštěného základu, nejlépe zahřátého na vodní lázni a dobře promícháme. Před vychladnutím si mast již nadávkujeme do připravených dóziček na mast a necháme vychladnout. Doporučuji si vyrobit jen takové množství, které, spotřebujeme do jednoho roku u sádla a u vazelíny do dvou let.

10 % mast používáme zpravidla

Při popáleninách a omrzlinách, při hemeroidech, při rýmě, kdy do nosu zavedeme na 15 – 20 min. tampon z vaty namotaný na zápalce a namazaný propolisovou mastí, nebo kápneme 2 – 4 kapky tekutého propolisového extraktu do každé nosní dírky 3 x denně, v gynekologii při zápalových procesech, anebo při poškození děložního krčku zavedeme tampon s propolisovou mastí, který přitlačíme na postižené místo denně po dobu 10 hod. nejlépe přes noc, léčení trvá 12 dní.

20 % mast používáme zpravidla

Na rychlé hojení ran po pořezání a léčením ran ostatního původu, které se dlouho nehojí, hnisají a na různé bolestivé pohmožděniny, při akné, při kožních vyrážkách, svrbění kůže, zápalech a vředech na sliznicích, v nose, na rtech, při zápalech víček, při plísňových onemocněních, při ekzémech, furunklech, karbunklech.

40 % mast

Při růži natíráme a vtíráme do pokožky, při radikulititě, ischiasu a obrnách periferní nervové soustavy horních i dolních končetin, při silných vředových onemocněních a karbunklech.

Pokud by se nám mast při výrobě zdála řídká, můžeme přidat trochu včelího vozku a tím ji zahustíme. Samozřejmě musíme opět rozpustit popsaným způsobem a vosk do masti vmíchat. Jde v podstatě o poprvé, pak již víme jak na to.

Alergická zkouška

Než se dáme do léčení propolisem, tak si ověříme jednoduchou zkouškou, jestli máme na propolis alergii. Dělá se to tak, že si namočíme tampon do propolisové tinktury nebo do masti z propolisu a potřeme citlivé místo na pokožce, což je vnitřní strana ruky, na předloktí. Namazané místo nebudeme utírat a necháme zaschnout. Působení po třech hodinách zkontrolujeme, a pokud tam nemáme nápadnou červenou skvrnu, tak můžeme směle přistoupit na léčení propolisem. Pokud tam červená skvrna bude, musíme zvolit léčbu jiným způsobem.

Propolis při běžném dávkování je netoxický a můžeme ho podávat dlouhodobě. Jednotlivé druhy propolisu mohou mít rozdílné alergické reakce. Záleží to na rostlinách, z kterých včely sbírají med. Alergická reakce se může vyskytnout v poměru, 1 alergická reakce na 1500 léčených.

Propolisem můžeme léčit nemoci jako je:

Artritida, bolesti hlavy, bolesti uší, bradavice, bronchitida, dna, ekzémy, chřipka, infekce močových střev, kloubový revmatizmus, ledvinová onemocnění, migréna, mykózy, nachlazení, oční zápal, omrzliny, onemocnění očních spojivek, otevřené rány, paradentóza, plicní onemocnění, plynatost střev, poruchy krevního oběhu, skleróza, střevní infekce, vyrážky, zánět tlustého střeva, zánět nosních dutin, záněty hrdla, zápal plic, žaludeční katar, žaludeční virózy, žaludeční vředy, žlučníkové kameny.

Propolis má tyto vlastnosti

anestetické – tlumí citlivost a bolest, antiflogistické – působí protizánětlivě, antiradiační – tlumí účinky škodlivého záření, antitoxické – ruší účinek některých jedů a bakteriálních toxinů, antivirové – působí proti některým virům, bakteriocidní – ničí a usmrcuje bakterie, bakteriostatické – zastavuje růst bakterií, dermatoplastické – podporuje hojení ran, fungicidní – ničí a usmrcuje plísně a kvasinky, fungistatické – zastavuje růst plísní a kvasinek, imunostimulační – podporuje vlastní obranné síly organizmu.

Způsoby léčení jednotlivých nemocí jsou uvedeny ve zvláštní kapitole.

 

 

Napsat komentář